První kroky do života - rehabilitace v Adeli -

Jmenuji se Markéta Brožová, je mi jednadvacet let a následkem těžkého porodu se u mě bohužel projevila DMO – dětská mozková obrna, kvadruparetická forma – tj. spastické postiženívšech čtyř končetin. Vyhlídky do budoucnosti nebyly zprvu nijak růžové a lékaři mé rodině moc šancí nedávali. Díky bohu je dnes ale jasné, že se tenkrát mýlili. Díky obrovské podpoře rodiny a množství rehabilitací došlo již v mém dětství k takovému zlepšení, že jsem byla schopná navštěvovat běžnou základní školu, vystudovala jsem gymnázium a nyní prvním rokem studuji VŠ.

Celý život se však potýkám s omezenou hybností těla, která mě trápí. Nemám ve zvyku se vzdávat, a tak jsem několik let hledala účinnou kombinaci rehabilitací a jiných léčebných metod, které by mě postavily na nohy. Jednu z nich jsem našla. V minulém roce jsem navštívila Adeli Medical Center na Slovensku, kde se, za pomoci speciálního kosmického oblečku, specializují především na takovépřípady, jako jsem já – na dětskou mozkovou obrnu.

Rehabilitační léčba bohužel není nijak levná a zdravotní pojišťovna ji nehradí. V uplynulých měsících jsem si tak na vlastní kůži zkusila, že úsloví: „Zdraví si za peníze nekoupíš,“ není až tolik pravdivé. Mým přítelem se stal internet, kde jsem vyhledávala firmy a hodné lidi a oslovovala je s prosbou o pomoc.

Výsledkem toho bylo, že jsem mohla tuto rehabilitaci za podpory dárců absolvovat hned dvakrát. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat a já dodnesnevěřím tomu, co se stalo. Začala jsem samostatně stát, dělám krokové pohyby. Povedlo se rozhýbat prakticky celé tělo mimo achilovek. To, k čemu byli doktoři v mé blízkosti skeptičtí, se v Adeli stalo skutečností. V centru mě dále nasměrovali na operaci Ulzibat, kterou jsem podstoupila v dubnu 2015 a která povolila poslední zbytky svalových kontraktur.

Po operaci je však potřebná další rehabilitace v Adeli. Naše rodina bohužel nemá potřebné finance, aby mi léčbu mohla uhradit. Řádky s prosbou o finanční podporu se mi nepíší snadno. Ale vím, že jiná cesta není. Od svého snu jsem po jednadvaceti letech opravdu kousek. Pokud se mě rozhodnete v mém boji podpořit jakoukoliv částkou, kterou následně využijeme na rehabilitaci v Adeli, budu Vám moc vděčná.

Pomozte mi, prosím, poprvé v životě pocítit, jaké to je samostatně jít.